PAMPALINY fishing team Mikulov

I když je tento druh uváděn jako obecně rozšířený v Evropě, ukazuje se, že konkrétní poznatky o jeho současném rozšíření chybějí. Tato skutečnost je do určité míry podmíněna chovem domestikované zlaté aberace karasa stříbřitého v různých nádržích a akváriích. Na našem území se karas stříbřitý původně nevyskytoval, až po roce 1960 k nám postupně pronikl do povodí Dunaje a Tisy z území Maďarska. Zejména po roce 1970 začalo jeho šíření nabírat formy invaze. V současné době se na Slovensku všeobecně vyskytuje ve vodách nížin a středních poloh, s výjimkou řeky Poprad. Západní hranice jeho rozšíření sahá v povodí Moravy až po Olomouc a po soutok Dyje se Svratkou. Optimální podmínky nachází ve vodách rybničního typu a v dolních a středních úsecích větších řek. Je velmi přizpůsobivý a v současnosti má aktivní snahu rozšiřovat se do nejrůznějších typů vod. Vyhovují mu silně eutrofizované vody a snáší poměrně značné znečištění. Je málo náročný na obsah kyslíku ve vodě. Žije v hejnech a z potravního hlediska jej lze charakterizovat jako všežravce. V jeho potravě nacházíme zoobentos, zooplankton, sinice, řasy, suchozemský hmyz, ale i semena, detrit a úlomky rostlin. Ve vhodných podmínkách se silně rozmnožuje. V našich podmínkách jej považujeme za středněvěký druh, dožívající se 6-8 let. Jeho růst je ve vhodných podmínkách poměrně rychlý. Největší jedinci dorůstají 45 cm délky a hmotnosti až 2 kg. V nepříznivých podmínkách dosahují 4-5 letí jedinci jen 7-9 cm.

V našich vodách tvoří karas stříbřitý tzv. monosexuální populace, ve kterých jsou až na ojedinělé výjimky zastoupeny pouze samice. Rozmnožuje se proto tzv. gynogenezí. Samice se vytírají se samci různých druhů kaprovitých ryb (kapr obecný, karas obecný, lín obecný, cejn velký, cejnek malý, plotice obecná aj.), přičemž však nevznikají kříženci, neboť oplození je neúplné a zárodek se v podstatě vyvíjí jen ze samičí buňky. Z jiker se vyvíjejí pouze samice karasa stříbřitého. Samice pohlavně dospívají zčásti již v prvním roce života, hromadně ve věku dvou let. Vytírají se postupně ve 2-3 dávkách, s odstupem 10-20 dní. Jikry ukládají na vodní rostliny, ale i na náhradní substráty. První dávku vytírají samice v průběhu května. Na 1 kg hmotnosti samice připadá celkem 30-90 tisíc jiker, jejichž vývoj trvá 6-9 dní v závislosti na teplotě vody.

Tělo má poměrně vysoké, ze stran zploštělé. Celé je pokryto velkými šupinami, které jsou lehce opadavé. Na první pohled se podobá šupinaté formě kapra. Hřbet, hřbetní a ocasní ploutve jsou tmavě šedé, boky stříbřité. Ústa jsou koncová, bez vousků, žaberní víčka jsou mírně vypouklá. Tělní dutina má černou výstelku s perleťovým leskem. Ploutve mají obvyklé postavení, horní linie hřbetní ploutve je mírně vertikálně prohnutá. Nejdelší tvrdý paprsek ve hřbetní ploutvi je ozubený s 20-23 zoubky, obdobně je ozobený i nejdelší tvrdý paprsek v řitní ploutvi.